Rust je možná největší noční můrou majitele klasického auta. Dobře, zničení auta a krádež se možná umístí o něco výše, ale ďábel rzi může napáchat obrovské škody na vašem klasickém vozidle. Rez není nic jiného než oxidované železo, jak nám vždycky říkali na chemii. Toto železo se spojí s kyslíkem a pak máte skutečný problém s rzí. Modely jako... Alfa Romeo 33, Ford Fiesta a Opel Corsa byly proslulé svou náchylností ke korozi. O tomto nemilosrdném procesu je však třeba říct ještě něco víc. Co přesně je rez a jak funguje?

V první řadě nemluvíme o železe, ale o oceli, která se skládá z více kovů. Při výrobě oceli se taví a mísí také šrot. Tento šrot se skládá ze všech druhů kovových zbytků, jako je hliník a měď, například z autovraků. Všechny tyto kovy se chovají odlišně a obsahují malé rozdíly napětí, známé také jako potenciální rozdíly zmíněno. Tady se to začíná komplikovat, protože pokud vodivá látka, jako je dešťová voda, způsobí kontakt mezi různými typy kovových krystalů, generuje se slabý elektrický proud, který způsobí, že se nejméně ušlechtilý kov začne pomalu rozpouštět.

Vlhkost je všude, i když ji nevidíte nebo necítíte.

I když se kov necítí mokrý, na jeho povrchu je vždy velmi tenká vrstva vody v důsledku okolní vlhkosti. Tato tenká vrstva vody je elektricky vodivá, zejména s trochou posypové soli nebo jiných nečistot, které se v ní víří. Máme tedy nečistou ocel složenou z více kovů a tenkou vrstvu vody obsahující nečistoty. Obojí způsobuje nepatrné rozdíly potenciálů a v důsledku toho malé elektrické proudy. Na negativní straně máme rozpouštějící se nejméně ušlechtilý kov (často železo) a na kladné straně máme vodu, která se štěpí.

Uvolněné hydroxidové ionty jsou záporně nabité a následně se vážou s kladně nabitými ionty železa za vzniku hydroxidu železa. Ten se stává viditelným pouhým okem jako červenohnědá látka a v průběhu procesu se mění na červenohnědé vločky oxidu železa, které nás nepříjemně překvapují na našich milovaných klasických vozech. Další nevýhodou je, že rez vždy obsahuje vodu a k zajištění pokračování procesu rezivění stačí pouze jedna molekula vody.

Jedním ze způsobů, jak skutečně zastavit rezivění, je elektrifikace kovu. Tím se zabrání tvorbě iontů železa. Neustálá elektrifikace vašeho klasického vozu však není zrovna řešením. Zajímavá je „katodická ochrana“, které se dosahuje nanesením tenké vrstvy zinku. Zinek je ve skutečnosti ještě „méně ušlechtilý“ než železo, což znamená, že elektrony z něj během procesu rezivění spíše unikají. Proto se místo rozpouštění železa rozpouští zinek. Konečným produktem koroze zinku je „zinková patina“, která je tvrdá jako kámen a tvoří těsnicí vrstvu. Tímto způsobem se proces rezivění zastaví, protože koroduje zinek, nikoli kov, který chceme chránit.

Při recyklaci pozinkované oceli je důležité, aby ocel neobsahovala zinek. Například bloky motorů nelze odlévat z oceli obsahující zinek, protože by se mohly tvořit bubliny, které by snižovaly pevnost bloku. Naštěstí se zinek odpařuje dlouho před dosažením teploty zpracování v ocelářské peci a je zachycen v samostatném procesu odpařování; z tohoto zbytku se získávají oxidy zinečnaté. Tyto oxidy zinečnaté se poté používají v léčivech, doplňcích stravy, péči o pleť, líčidlech atd.

V dřívějších dobách byla většina technologií méně rozvinutá a my jsme byli také méně šetrní k životnímu prostředí. Odstraňování oxidů zinečnatých z procesu bylo nákladné kvůli potřebnému dodatečnému vybavení. Navíc po oxidech zinečnatých nebyla poptávka; byly jednoduše extrahovány z primárního zinku v zinkové rudě. Dnes si lidé uvědomují, že vyčerpáváme zemské zdroje. Z tohoto důvodu je opětovné použití velmi nezbytné a recyklační společnosti, procesy a trhy se skutečně rozmohly.

Běžným pokusem je kontrolovat rez: trochu ji obrousit a znovu natřít. To však nepomáhá, protože pod novým nátěrem se rez dále šíří a nakonec uvidíte, jak se v barvě tvoří puchýře, které nakonec prasknou jako zralé třešně. Důsledkem toho je, že vlhkost může pronikat ještě snadněji, což proces urychluje. Pokud se chcete rzi skutečně zbavit, budete muset přijmout velmi přísná opatření. Můžete to udělat odstraněním zrezivělé části nebo velmi důkladným odstraněním rzi pískováním. Je důležité, abyste co nejdříve po pískování nanesli krycí a zcela uzavírací vrstvu barvy, protože pokud je kov vystaven venkovnímu vzduchu, začne znovu rezivět.

Rez způsobená bakteriemi

I u zcela nových, dobře připravených kovů, které jsou kompletně utěsněny před kyslíkem několika vrstvami povlaku, se může rez stále objevovat. Je to způsobeno bakteriemi, které se usazují v kovu. Tyto bakterie vylučují nepatrné množství vlhkosti, které je dostatečné k tomu, aby rez pronikla zevnitř ven.

Tohle všechno zní docela beznadějně, pokud jde o vítězný boj proti rzi. Je to tedy od začátku hotová věc a musíme se smířit s tím, že dříve či později každé klasické auto podlehne rzi?

Jak se vypořádat s rzí?

Pokud chcete auto co nejúčinněji chránit před korozí, je důležité začít s čistým a suchým vozem. Začněte tedy čištěním správnými prostředky a sejmutím všech krycích plechů a ochranných krytek. Nezapomeňte na duté prostory. Tyto typy míst často obsahují nečistoty, kde se již číhá rez. Každý kout a skulina, na kterou zapomenete, zvyšuje riziko koroze, proto se s tím vypořádejte velmi důkladně a ujistěte se, že se všude dostanete tlakovou myčkou. Poté nechte auto důkladně vyschnout; to trvá asi 48 hodin, takže si na to vyhraďte čas.

Dále existuje nespočet produktů od různých značek, které můžete použít. K těmto produktům nebudeme radit z prostého důvodu, že vlastně nevíme, co funguje a co ne. Víme však, že nejlepší výsledky poskytují produkty na bázi tuku (nikoli vosk). Na trhu je mnoho produktů, které svůj účel neplní, nebo jej plní nedostatečně. Proto se v tomto ohledu poraďte s odborníky. Pokud má někdo dobrý nezávislý test, budeme vděční, když se o něm dozvíte. V každém případě je moudré zajistit, abyste svůj klasický vůz pravidelně kontrolovali, udržovali jej v suchém a větraném prostředí a snažili se vyhnout vlivům, které mohou přispívat ke korozi (vzpomeňte si na zimní podmínky).

Šťastnou jízdu!

Díky Hansu Boenderovi za jeho příspěvek k tomuto článku.