Volkswagen

Volkswagen, často zkráceně VW, je hlavní automobilovou značkou koncernu Volkswagen. Volkswagen má dva modely v pěti nejprodávanějších vozech na světě všech dob, a to Volkswagen Beetle a Volkswagen Golf.

Historie Volkswagenu

Ferdinand Porsche je člověk, s nímž začal příběh Volkswagenu. Již v roce 1922 navrhl plán na nízkonákladový vůz, ale v té době o něj neprojevili zájem, a to ani ze strany jeho tehdejšího zaměstnavatele Austro-Daimler. Když Porsche začal o svém levném autě snů mluvit u Mercedes-Benz, znamenalo to konec jejich spolupráce.

Porsche se také pokusil prodat svůj nápad společnostem NSU a Zündapp, kde byla realizována řada prototypů. V roce 1934 založil vlastní firmu a Adolf Hitler ho pověřil návrhem automobilu „Kraft durch Freude“: automobilu pro lidi. Seznam požadavků na tento automobil byl rozsáhlý. Automobil KdF musel dosáhnout maximální rychlosti 100 km/h; musel být schopen přepravit dva dospělé a dítě nebo tři vojáky a kulomet. Auto muselo mít vzduchem chlazený motor, aby v zimě mohl jednoduše stát venku, aniž by omrzl. Další podmínkou bylo, že auto spotřebuje 6 až 7 litrů benzínu na 100 kilometrů a nestojí více než 900 říšských marek.

Porsche již dokončil návrh tohoto vozu. V roce 1932 navrhl čtyřmístný vůz silně inspirovaný návrhy Bély Barényiho a prototyp od konstruktéra Tatry Hanse Ledwinky s vzadu uloženým vzduchem chlazeným čtyřválcovým motorem. V té době společnost Zündapp postavila tři prototypy. O tento model měla zájem i společnost NSU, ale když společnost koupila společnost Fiat, znamenalo to konec NSU-Volksauto. Hitlerova nabídka proto pro Porsche přišla ve správný okamžik. 12. října 1936 představila společnost Porsche tři pojízdné prototypy, které již měly charakteristický tvar budoucího Volkswagenu Beetle. Každý vůz ujel za sedmdesát dní vzdálenost 50 000 km bez nutnosti větších oprav.

Hitler poté osobně hledal vhodné místo pro továrnu. Protože jediné dvě dostupné automobilky – Opel a Ford – nebyly zcela německé, nařídil Hitler své „Arbeitsfront“ postavit továrnu uprostřed Německa, poblíž Fallerslebenu. Němci by peníze na výrobu získávali prostřednictvím systému spoření. Pro tovární dělníky a jejich rodiny mělo být také postaveno nové město s názvem Stadt des KdF-Wagens bei Fallersleben (zkráceně KdF-stadt, později Wolfsburg) s Hitlerovou rezidencí a bulvárem, kde by se po válce konala vítězná přehlídka.

WWII

Auto mělo nakonec stát kolem 1.400 říšských marek. Za tuto částku si Němci mohli koupit certifikát, který by je opravňoval k vozu Volkswagen, jakmile byl hotový. V obrovské továrně, největší automobilce v Evropě, se mělo ročně vyrábět asi 800 000 vozů. 26. května 1938 položil Hitler základní kámen továrny KdF a v roce 1940 sjel z montážní linky první vůz. Vyrobeno bylo jen několik stovek osobních vozů, téměř všechny pro stranické funkcionáře. Do té doby vypukla druhá světová válka a nová továrna vyráběla Kübelwagen, vojenské vozidlo navržené Porschem a Erwinem Komendou na podvozku Brouka. Později se zde vyráběl i Volkswagen Schwimmwagen. Vyráběly se zde také vojenské verze Volkswagenu Brouk, opravovaly se letadla a vyráběly se díly pro rakety. Němečtí střadatelé si svá auta mohli převzít až po válce (a řadě soudních sporů).

Po druhé světové válce

Továrna na hradě Wolfsburg byla na konci druhé světové války těžce bombardována a v dubnu 1945 dobyta americkou armádou. Město bylo přejmenováno na Wolfsburg a továrna KdF byla předána britským okupačním úřadům. Do čela společnosti byl pověřen major Ivan Hirst. Továrna byla určena k opravám armádních vozidel; stroje byly považovány za válečnou kořist a měly být odstraněny. Protože však britská armáda měla nedostatek vozidel, bylo rozhodnuto o obnovení výroby. V září 1945 britská armáda objednala 20 000 kusů a do roku 1946 se již vyrábělo tisíc vozů měsíčně, přestože střecha továrny byla stále poškozená a ocel potřebná pro výrobu musela být vyměněna za nové vozy. Továrna byla nabídnuta americkým, britským a francouzským výrobcům automobilů, ale nikdo v podivném, baňatém autíčku neviděl žádný potenciál. Začaly fungovat pod názvem Wolfsburg Motor Works (na základě nesprávného překladu Bayerische Motoren Werke); později byla přejmenována na Volkswagen. Společnost měla pokračovat samostatně a být řízena německou vládou. Název Volkswagen byl inspirován reklamou deníku Standard.

V roce 1948 byl Heinrich Nordhoff rekrutován z Opelu, aby se stal ředitelem Volkswagenu, a v roce 1949 Hirst rezignoval. Volkswagen představil dodávku (typ 2), ale jinak vyráběl pouze Brouka (typ 1). V roce 1955 sjel z montážní linky miliontý exemplář. Později bylo překonáno mnoho dalších výrobních rekordů. Od roku 1955 vyráběl karosář Karmann v Osnabrücku Karmann Ghia na mírně rozšířeném podvozku Brouka.

Jeden z prvních vozů Volkswagen Beetle, který sjel z výrobní linky v roce 1938.

Autobus Volkswagen

Úplně první model známého autobusu Volkswagen, typ 1, s čelním sklem s kovovou lištou uprostřed, byl vyroben mezi 8. březnem 1950 a koncem roku 1967. Autobus se zpočátku stále vyráběl ve Wolfsburgu, ale od 8. března 1956 se k výrobě využívala zbrusu nová automobilka v Hannoveru.

Mikrobus/Transportér má u Volkswagenu interní označení Typ 2 (čísla za 2 označují, o který model se jedná). Modernizovaný model se na trh dostal v únoru 1955. Volkswagen provedl radikální změny v karoserii. Střecha dostala nad čelní sklo převislý kryt s otvory pro přívod čerstvého vzduchu; kryt motoru a motorový prostor byly výrazně sníženy. Tím vznikl prostor pro zadní dveře, což bylo přání mnoha stavebních dělníků, instalatérů a tesařů, protože nyní bylo možné přepravovat delší kusy, protože je bylo možné nakládat přes zadní dveře. Stejně jako VW Brouk byly dodávky vybaveny čtyřválcovým boxerovým motorem o objemu 1131 cm3 a výkonu 25 koní; byl umístěn vzadu a byl chlazený vzduchem. V roce 1953 se z něj stal motor o objemu 1192 cm3 a výkonu 30 koní. K dispozici byla i verze o výkonu 36 koní. Ta měla stejný zdvihový objem, ale díky vyšší kompresi mohla dodávat o něco vyšší výkon. Tato verze se stala standardním motorem v roce 1955. Motor o výkonu 40 koní se na trh dostal od roku 1959, ale ukázal se být tak náchylný k poruchám, že VW svolal všechny vozy do servisů a vyměnil motory.

Autobus Volkswagen Typ 1 s rozpoznatelnou lištou na čelním skle.

22. srpna 1960 byl Volkswagen přeměněn na Volkswagenwerk Aktiengesellschaft a v roce 1964 společnost získala stejně německou Auto Union. Technické znalosti Audi později sehrály důležitou roli ve vývoji Golfu. S Nordhoffovým odchodem na dohled – odstoupí v roce 1968 – byla jeho politika jednoho modelu opuštěna. V roce 1967 se objevil dlouho očekávaný nástupce Brouka, Volkswagen 1500/1600 (Typ 3), po kterém v roce 1969 následoval Volkswagen 411/412 (Typ 4). Oba modely, které se vyráběly v různých verzích, se ukázaly jako neúspěšné; K70, získaný od NSU, byl dokonce naprostým propadákem. V roce 1972 Volkswagen s Broukem překonal výrobní rekord legendárního T-Fordu a do roku 1973 bylo vyrobeno již více než 16 milionů Brouků. Není to špatné na design, který částečně pochází z roku 1931, ale konec byl teď už na dohled.

Volkswagen Golf

V roce 1974 uvedl Volkswagen na trh Golf. Na rozdíl od předchozích modelů měl vpředu umístěný vodou chlazený motor. Golf se stal a stále je obrovským úspěchem. Nejnovějším modelem je Golf VI. Vedle Golfu se objevily o něco menší Polo, Scirocco a Passat. Výroba Brouka byla postupně ukončena; po roce 1978 probíhala pouze mimo Německo, především v Brazílii a Mexiku, a 21. července 2003 sjel z montážní linky v mexické továrně v Pueble poslední exemplář. O rok dříve, v roce 2002, již výroba Golfu překonala produkci Brouka. 1. dubna 2005 byl na autosalonu AMI v Lipsku představen nový malý třídveřový Fox. Od června 2005 je k dispozici k prodeji v Nizozemsku a nahrazuje Lupo.

Golf z roku 1974

Mezitím Volkswagen v roce 1998 uvedl na trh nového Brouka, New Beetle, ale ten se moc neuspokojil. Prodej drahého Phaetonu také zaostával za očekáváním, ale Touareg, tzv. SUV, se prodával dobře. Méně známým modelem je vzduchem chlazený Volkswagen Brasilia, což je interní design brazilské pobočky Volkswagenu, který se v Evropě nikdy nedostal na trh. V Nizozemsku jezdí pouze jeden exemplář.

Do roku 2006 se Volkswagen rozrostl v mezinárodní skupinu, která kromě sebe zahrnovala Audi, Seat, Škodu, Lamborghini, Bentley, Bugatti a Yamahu. Skupina Volkswagen tak měla 49 továren na třech kontinentech. Volkswagen AG navíc vlastnila významný podíl ve společnostech Scania Trucks a MAN. Tyto společnosti se v únoru 2007 pokusily o fúzi, ale kvůli špatné komunikaci mezi nimi jednání vyústila v neúspěch.