Morris 2200

Jako nástupce modelů Mini 1100 a 1300 představila společnost Morris modely 1800 a 2200 (kódové označení ADO17), které byly navrženy podobným způsobem s napříč uloženým motorem, pohonem předních kol a prostorným interiérem ve vztahu ke svým kompaktním vnějším rozměrům.

Interiér Morrise 1800

Model 1800 byl původně uveden na trh jako Austin 1800 a později také jako Wolseley 18/85. Modely 1800 a 2200 se měly stát třetím úspěšným příběhem designéra Aleca Issigonise v řadě modelů BMC s pohonem předních kol, ale k tomu nedošlo, a to kvůli konstrukci tohoto modelu kolem motoru řady B laděného od MGB, který Issigonis využil k postavení většího vozu, než bylo nutné. Ztratila se rovnováha mezi výkonem čtyřválcového motoru a nadrozměrnou karoserií a vůz byl ve skutečnosti příliš těžký. V důsledku toho se Ford prosadil na britském trhu s modelem Ford Cortina.

Morris 2200

Přestože byl model 1800 v roce 1964 jmenován Auto roku, prodejní čísla byla zklamáním. Model nebyl technicky zdatný, měl průměrné odpružení a neatraktivní design v kombinaci se spartánským interiérem znamenal, že se vůz nestal vytouženým třetím úspěchem. V roce 1972 byla uvedena na trh poslední nová varianta v podobě šestiválcového motoru 2200, což byl ve skutečnosti velmi přijatelný vůz.